Kdyby mi někdo před cca rokem řekl,
že budu chodit dobrovolně a s chutí 6x týdně cvičit, smála
bych se, až by mi bylo vidět do krku jak starýmu Homolkovi. No a hele.....
K narozeninám jsem si nadělila jednu
skvělou věc: změny.
Jako ne, že by byl můj život
neměnnej.... Vždycky si vzpomenu jak poté, co jsem dorazila na
večírek ex-kolegů z TV Nova (= bravurně zaparkovala téměř
přímo do Vltavy, uklonila se vyděšeným přihlížejícím na Náplavce, nechala auto být s tím, že „co se má stát, stane
se a přinejhoršim pojedu domů taxíkem a auto pak někdo někdy někde vyloví,“ odkráčela do baru), se na mě po přípitku otočil
režisér Zdeněk a pravil: „Stejně viď..... to, o čem čteme,
vzdycháme u toho v kině v divadle....ty dramata - pády, opětovný
vzlety, spalující vášně, zničující vztahy, sebevražedný
vrhání se do neznáma.....ty to prostě jakoby nic žiješ...“
Mně to tak nikdy nepřišlo, ale možná
to z jinýho úhlu dramaticky vypadá. No co, no, život prostě....
Takže i letos jsem cítila, že bych měla "něco" udělat. Krásná – pro někoho snad i prestižní - pracovní
pozice v telce, díky který jsem mohla za rok a půl splatit všech
12 smrtících exekucí (díky, Honzo, to, jaks bravurně položil
firmu a vyhnul se placení závazků bylo fajn, nám 20ti, co jsme to
odsrali, moc fajn nebylo, ale děkuju za optání, už je to dobrý),
nikdy nebyla mým Mount Everestem, navíc mi moc nešlo se
vpravit do korporátního manažerského vzorce..... A k tomu smrt a
postupné znovuzrození na jiném poli mého působení plus nějaké
ty osobní posuny po stránce mentální, chcete-li duchovní, to vše
způsobilo, že střelka mého vnitřního kompasu se začla chvět
očekáváním „něčeho jiného.“
A tak jsem dala výpověď a vrhla se
do nejistoty. Se stále rostoucí jistotou, že to byl krok kupředu
a výš.
Od zaměstnavatele jsem obdržela
poukázky v hodnotě několika tisíc, jež bylo lze vyměnit např.
za obroučky zn. Prada k brýlím na čtení (což bych ještě před
rokem zcela jistě učinila). Nakráčela jsem s nimi do jednoho
studia a směnila je za půlroční permanentku na cvičení dle
výběru. S pevně semknutými rty, zračícími v literatuře silné
odhodlání.
A od té doby jsem nepřestala cvičit.
4x týdně TRX, 3-4x týdně pilates (standard, na bosu, s copy,
gumou, na válci....)...a mě to neskutečně baví! :-O
Baví mě, když kráčím do studia,
pozdravím se s dámami na recepci, nahlásím „Jarka dneska na
pilates a pak trix“ a dámy se usmějou a řeknou něco jako „No
jo, vy ste naše jistota...“ Baví mě, když se snažím dělat
dřepy, zatímco se mi nohy, záda a ruce třesou, snažíce se
udržet balanc na bosu. Baví mě, když se zavěsím na řemeny a se
zaťatými zuby zvedám váhu vlastního těla na bicepsu, abych pak
padla jako mrtvá kráva na podložku a sledovala, jak mi kape pot z
culíku a přes obočí... Baví mě, když na sebe hodím oblečení
a spěchám po cvičení parkem domů, kecám s trenérkou o tom, jak
dělám milimetr po milimetru pokroky... Baví mě, když stojím pod
sprchou, děkuju svýmu tělu za to, že mi pomohlo ten hardcore
trénink zvládnout a odplavuji z něj spolu s potem všecko
špatný....
Baví mě pocit, že jsem to dokázala
udělat, že se cítím jako šťastná jarka..a že mě večer čeká
další TRX peklo, po němž bude následovat nebe vlažný sprchy,
teplý koupele a třeba i chill při svíčkách s někým, koho mám
ráda.....a předspánkový díkůvzdání tam nahoru. Za to, že
jsem, žiju, dýchám, vnímám, cítím se dobře a mám kolem sebe
lidi s podobným naladěním.
Vzpomeňte si na mě po osmý večer –
zatímco budete dělat věci, který máte rádi, a je fuk, jestli
budete pařit, makat, milovat se, číst nebo spát...já budu zcela
jistě cca 30 čísel nad zemí v horizontální poloze, s jednou
nohou ve třmeni a s třesoucíma se rukama, pokoušejícíma se
vzepřít nahoru a dolů, budu sledovat odkapávající vlastní pot
na podložku, těžce vydechovat, s každou pikosekundou silnější
a odolnější.
Omlouvám se všem, kterým jsem léta
v kavárnách a v přítmí barů hlásala, že pohyb kromě sexu
vyloženě škodí a sportovci jsou divní.... Promiňte, lhala jsem,
páč jsem byla blbá pozérka :)
P.S. No jasně, že nemám ideální postavu. Vono taky, co je to ideál, žejo....? Každopádně, už teď se těšim na fotky z dubna nebo srpna 2015 ;-)
Jarko, musím tě vyvést z omylu. Celá léta jsi v kavárnách a přítmí barů měla naprostou pravdu. "Blbá pozérka" jsi až teď, ale to už je holt úděl všech poturčenců. Ale nemám strach. Pravdu brzy objevíš a za rok budeš s plnou pusou Nutelly zase říkat: "Cywe, sportovci jsou divní, dejte na Jarku, já o tom něco vím, jsou divní, nejdivnější. Žádný pilates. Nejlepší je dát si 3-4x týdně pirátes, neboli rum z Karibiku. A doutňas vodtamtéž."
OdpovědětVymazatChe che, Scalexi drahý, je to fakt vo tom úhlu pohledu.... Takže už držím pusu /plnou nikoli Nutelly, ale vlastnoručně připravený raw čokolády :-P ) ..... BTW peče tvá žena to úžasné cukroví????? Vzpomněla jsem na fotky z loňska/předloňska a navzdory tréninkovýmu režimu mi ukápla téměř rujná slina.... :))
OdpovědětVymazatLetos peče už jen pro rodinu, protože zatímco minule byla bez práce, letos průvodcuje na zámku a žádný volný čas až do konce roku nemá.
OdpovědětVymazatI tak věnuji zopár vlahých myšlenek jejímu umu a přeju, ať si to letošní cukroví užijete...;-)
Vymazat