čtvrtek 11. prosince 2014

Jarčin šestý lajk aneb Chvála cvičení

Kdyby mi někdo před cca rokem řekl, že budu chodit dobrovolně a s chutí 6x týdně cvičit, smála bych se, až by mi bylo vidět do krku jak starýmu Homolkovi. No a hele.....

K narozeninám jsem si nadělila jednu skvělou věc: změny.

Jako ne, že by byl můj život neměnnej.... Vždycky si vzpomenu jak poté, co jsem dorazila na večírek ex-kolegů z TV Nova (= bravurně zaparkovala téměř přímo do Vltavy, uklonila se vyděšeným přihlížejícím na Náplavce, nechala auto být s tím, že „co se má stát, stane se a přinejhoršim pojedu domů taxíkem a auto pak někdo někdy někde vyloví,“ odkráčela do baru), se na mě po přípitku otočil režisér Zdeněk a pravil: „Stejně viď..... to, o čem čteme, vzdycháme u toho v kině v divadle....ty dramata - pády, opětovný vzlety, spalující vášně, zničující vztahy, sebevražedný vrhání se do neznáma.....ty to prostě jakoby nic žiješ...“

Mně to tak nikdy nepřišlo, ale možná to z jinýho úhlu dramaticky vypadá. No co, no, život prostě....

Takže i letos jsem cítila, že bych měla "něco" udělat. Krásná – pro někoho snad i prestižní - pracovní pozice v telce, díky který jsem mohla za rok a půl splatit všech 12 smrtících exekucí (díky, Honzo, to, jaks bravurně položil firmu a vyhnul se placení závazků bylo fajn, nám 20ti, co jsme to odsrali, moc fajn nebylo, ale děkuju za optání, už je to dobrý), nikdy nebyla mým Mount Everestem, navíc mi moc nešlo se vpravit do korporátního manažerského vzorce..... A k tomu smrt a postupné znovuzrození na jiném poli mého působení plus nějaké ty osobní posuny po stránce mentální, chcete-li duchovní, to vše způsobilo, že střelka mého vnitřního kompasu se začla chvět očekáváním „něčeho jiného.“

A tak jsem dala výpověď a vrhla se do nejistoty. Se stále rostoucí jistotou, že to byl krok kupředu a výš.

Od zaměstnavatele jsem obdržela poukázky v hodnotě několika tisíc, jež bylo lze vyměnit např. za obroučky zn. Prada k brýlím na čtení (což bych ještě před rokem zcela jistě učinila). Nakráčela jsem s nimi do jednoho studia a směnila je za půlroční permanentku na cvičení dle výběru. S pevně semknutými rty, zračícími v literatuře silné odhodlání.

A od té doby jsem nepřestala cvičit. 4x týdně TRX, 3-4x týdně pilates (standard, na bosu, s copy, gumou, na válci....)...a mě to neskutečně baví! :-O

Baví mě, když kráčím do studia, pozdravím se s dámami na recepci, nahlásím „Jarka dneska na pilates a pak trix“ a dámy se usmějou a řeknou něco jako „No jo, vy ste naše jistota...“ Baví mě, když se snažím dělat dřepy, zatímco se mi nohy, záda a ruce třesou, snažíce se udržet balanc na bosu. Baví mě, když se zavěsím na řemeny a se zaťatými zuby zvedám váhu vlastního těla na bicepsu, abych pak padla jako mrtvá kráva na podložku a sledovala, jak mi kape pot z culíku a přes obočí... Baví mě, když na sebe hodím oblečení a spěchám po cvičení parkem domů, kecám s trenérkou o tom, jak dělám milimetr po milimetru pokroky... Baví mě, když stojím pod sprchou, děkuju svýmu tělu za to, že mi pomohlo ten hardcore trénink zvládnout a odplavuji z něj spolu s potem všecko špatný....

Baví mě pocit, že jsem to dokázala udělat, že se cítím jako šťastná jarka..a že mě večer čeká další TRX peklo, po němž bude následovat nebe vlažný sprchy, teplý koupele a třeba i chill při svíčkách s někým, koho mám ráda.....a předspánkový díkůvzdání tam nahoru. Za to, že jsem, žiju, dýchám, vnímám, cítím se dobře a mám kolem sebe lidi s podobným naladěním.

Vzpomeňte si na mě po osmý večer – zatímco budete dělat věci, který máte rádi, a je fuk, jestli budete pařit, makat, milovat se, číst nebo spát...já budu zcela jistě cca 30 čísel nad zemí v horizontální poloze, s jednou nohou ve třmeni a s třesoucíma se rukama, pokoušejícíma se vzepřít nahoru a dolů, budu sledovat odkapávající vlastní pot na podložku, těžce vydechovat, s každou pikosekundou silnější a odolnější.


Omlouvám se všem, kterým jsem léta v kavárnách a v přítmí barů hlásala, že pohyb kromě sexu vyloženě škodí a sportovci jsou divní.... Promiňte, lhala jsem, páč jsem byla blbá pozérka :)


P.S. No jasně, že nemám ideální postavu. Vono taky, co je to ideál, žejo....? Každopádně, už teď se těšim na fotky z dubna nebo srpna 2015 ;-)

4 komentáře:

  1. Jarko, musím tě vyvést z omylu. Celá léta jsi v kavárnách a přítmí barů měla naprostou pravdu. "Blbá pozérka" jsi až teď, ale to už je holt úděl všech poturčenců. Ale nemám strach. Pravdu brzy objevíš a za rok budeš s plnou pusou Nutelly zase říkat: "Cywe, sportovci jsou divní, dejte na Jarku, já o tom něco vím, jsou divní, nejdivnější. Žádný pilates. Nejlepší je dát si 3-4x týdně pirátes, neboli rum z Karibiku. A doutňas vodtamtéž."

    OdpovědětVymazat
  2. Che che, Scalexi drahý, je to fakt vo tom úhlu pohledu.... Takže už držím pusu /plnou nikoli Nutelly, ale vlastnoručně připravený raw čokolády :-P ) ..... BTW peče tvá žena to úžasné cukroví????? Vzpomněla jsem na fotky z loňska/předloňska a navzdory tréninkovýmu režimu mi ukápla téměř rujná slina.... :))

    OdpovědětVymazat
  3. Letos peče už jen pro rodinu, protože zatímco minule byla bez práce, letos průvodcuje na zámku a žádný volný čas až do konce roku nemá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I tak věnuji zopár vlahých myšlenek jejímu umu a přeju, ať si to letošní cukroví užijete...;-)

      Vymazat