Začaly tréninky soutěžních dvojic
ve Stardance a s kolegou Ondrou pilně mapujeme pokroky známejch
osobností. Řeknu vám, smekám klobouček před každým, kdo kývl
na účast, aby se o pár týdnů později potil ve zkušebně při
snaze držet tělo podle pokynů svých tanečních partnerů a tak, jak vyžadují pravidla – vypnout prsa,
zatáhnout břicho, ramena dozadu a dolů, rozepjatý ruce, záklon,
držet si pozici, do toho pro většinu absolutně neznámý
kroky...jo a taky úúúúsměv! A bacha na ty záda, a teď uvolni
kyčle a tenhle krok pravou dopředu, ne levou dozadu...drž rovný
záda a záklon.....a teď švihni nohou dozadu.......
Sedím nebo stojím vedle kameramana,
který zaznamenává trénink, šeptem se dohadujeme o kompozici a úhlech záběru, v duchu si sumíruju, co u téhle
dvojice už mám natočený, píšu si poznámky, abych nezapomněla,
na co se příště zeptat, s úžasem sleduju, kam kdo od posledního
tréninku pokročil...a směju se, když zvukař Láďa se sluchátky
na uších bezděčně vysouvá nohy podle povelů tanečních profíků.
Doma, taky se sluchátky na uších,
skriptím natočené a směju se znova – některý repliky
osobností, snažících se tančit nikoli, jako by je kousla
tarantule, jsou vážně skvostný! A znovu si uvědomuju, jak těžký
je učit se něco, co jste nikdy předtím nedělali.
O tom totiž taky něco vím....
Když jsem vloni na podzim začínala
cvičit, při masírování bolavejch svalů jsem se utěšovala v
tom, že příští rok v létě se tomu – samozřejmě
vysportovaná, ohebná jak prut a vychrtlá jak chrt – budu jen
smát. HA HA HA! Přibrala jsem 9 kilo svalový hmoty, při jumpingu
nebo kardio běhání u třmenů TRX zamračeně sleduju poskakující
břicho, pokud teda vůbec mám kapacitu sledovat cokoli jinýho, než
svý nohy, který se zvedaj v ďábelskym rytmu songů Horkýže
slíže nebo trance. Zatínám zuby při tae-bo, kdy se snažím
balancovat v podřepu na špičkách, poskakovat do strany a dělat
pěstičkou výpady s dopínat, dopííííínaaaat ty svaly, Jarko!
A nahlas počítat, držet zatažený břicho, ramena dozadu a
dolů.....
No jasněěě......
Možná mám výhodu v tom, že cvičim
dýl, ale „moji“ VIP tanečníci se vlastně musejí cítit
veeelmi podobně! Jedinej rozdíl mezi námi je ten, že nemám za
zády kameru a Jarku s notýskem, nikdo se mě neptá, jak jsem se
cítila při pokusu o up and down planking na 30sec, proč jsem si
pořídila na cvičení ty spidermanovský legíny z MMA shopu...a
nikdy nebudu předvádět svý pokroky v přímym přenosu v telce a
s napětím čekat, jak výsledky mé tvrdé dřiny ocení porota a
diváci.
Takže až na nějaký ty drobnosti
jsme na tom vlastně podobně, a já se rozhodla, že od září
ještě přitvrdím, abych se dokopala k viditelnýmu pokroku krom
toho, že se dobře cítím.... a až bude, ukážu ho!
Heh, hlavou mi lítaj patetický
výkřiky jako „Spřízněni volbou“ a tak podobně, ale o tom to
není, to dá rozum.
Prostě pracuji jako součást
veeelkýho týmu Stardance, jsem na to hrdá a neskutečně mě to
baví. A nám všem držím palce – tanečním párům, ať dojdou
nejdál....a sobě, ať se nám s klukama a holkama podaří natočit
krásný materiály, po jejichž shlídnutí si neřeknete nic
menšího, než „Wow, ten/ta je ale sakra dobrej/dobrá, budu
fandit.“
a teď pardon, klušu na taebo a pak mě
čeká natáčení...a pokaždý, když někdo z VIPek zavtipkuje na
téma „nezafixoval jsem si ani základní kroky,“ vzpomenu si na
sebe a svý snažení na třmenech, trampolíně nebo podložce...a
vyšlu k němu povzbudivý tichý „kdybys věděl, jak ti rozumím,
ale dáš to!“
Tak ahój a držte palce mně i jim.
Žádné komentáře:
Okomentovat