Je mi na zvracení z toho, co občas
čtu na sociálních sítích na téma „migranti.“ Tak moc, že
to musim vypnout a jít se věnovat něčemu, co mi vrátí žaludek
tam, kam patří.
Ne, nebudu se na tohle téma rozepisovat, protože na to
nenacházím ta správná slova, a taky nemám žádný jednoduchý
řešení. Za sebe jen malou poznámku: tolik omezenosti, krutosti,
zaslepený nenávisti a debility jsem fakt nečekala....
A nedá mi to nevzpomenout na jednu
hádku s bratrem na téma „sami máme málo tak proč bychom měli
pomáhat nějakejm cizákum,“ která hrozila přejít v regulérní
bitku, nebýt včasného zásahu jarkorodičky... Oba jsme, zrudlí
po argumentačním souboji, jen dýchali a kouřili a máma tiše
pravila: „Jasně, jsme malá zemička, ale můžeme bejt velký
srdcem, žejo...třeba právě tím, že někomu pomůžeme..“
Následovala pak další debata, v níž jsem rozvinula svou teorii
„země, obklopený horama, přes který většina jedinců není
schopna nakouknout a zjistit, že tu nejsme sami, natož se otevřít
nějakýmu poznání, nedejbože přehodnocení názorů. Uzavřenost
do nějaký vlastní bubliny, ve který se navzájem utvrzujeme v tom,
že nad nás není a hlavně, že můžem naplnit košík v
supermarketu a v telce běží seriály...“ Myslím, že tehdy
bratr pochopil, že vést se mnou dialogy na tohle téma nepřináší nic pěknýho. Nikomu.
Nad mou variací na indické curry při véče jen
povzdechl a smířlivym tónem pronesl cosi o tom, že jiný kultury asi fakt v něčem
můžou člověha obohatit. Já suše dodala, že v jeho případě
rozhodně ne na duchu a jarkorodička mě pleskla přes zátylek se
slovy „A ticho už!“
A tím jsme měli ve zbytku naší
rodiny vcelku jasno.
Mám docela jasno i teď a moc se těším
na doby, kdy budu bydlet na vysněnym ostrově, psát, koupat se v
oceánu a konečně se naučim jezdit na prkně. Občas ke mně
zavítá nějaká místní zvěř, protože budou vědět, že u mě
na zahradě se najde dycky něco k snědku i na zapití a občas
nějací přátelé, protože budou vědět, že mají kde spát, s
kým se zasmát, najíst, případně si zapařit při dobrý muzice a s
dobrými drinky.
Tak.
Včera jsem jela busem na Kavčí hory
na natáčení, a když u náměstí bratří Synků bus přibrzdil,
viděla jsem oknem malou němohru:
Z vietnamský večerky vyšel starej
pán s igelitkou v ruce a kráčel po chodníku podél autobusu. Z
večerky vyběhla drobná Vietnamka a podávala mu malou kytici,
zabalenou v papíru, a malou dárkovou taštičku. Starej pán se
rozzářil, úklonou děkoval, Vietnamka se taky uklonila, zasmála,
cosi mu říkala a pán si zaťukal na hlavu a rozhodil ruce, teď už
plný, čímž zřejmě vysvětloval, že stáří holt způsobuje i
zapomětlivost. Vietnamka mávla ručkou a otočila se, že poběží
zpátky do krámku, pán ji zastavil a z kytice chvatně vyndal jednu
růžičku a vtisknul jí ji do ruky. Vietnamka se znovu uklonila a
odběhla do práce, pán pečlivě zaroloval papír kolem kytice a šel souběžně s naším busem pomalým tempem kupředu. Než jsme se rozjeli, měla jsem ho
dalších pár vteřin přímo ve svým zornym úhlu a sledovala
jsem, jak kráčí a usmívá se, radostně a trochu šibalsky
zároveň. Hlavou mi prolítla představa, jak nese své ženě z
ranního nákupu kytku a nějaký dárek, třeba čokoládový
bonbóny, který má ráda, a jak se těší na to překvápko......
…..usmívala jsem se ještě ve
zkušebně, kde pilně pilovali tanečky, a tahle ranní drobnost mi
nastartovala dobrou náladu, kterou nezkazil ani fakt, že mi ještě
nedorazil honorář, pročež si budu o víkendu pravděpodobně
kouřit prsty u nohou.
.
.
.
.
No, nebudu, protože se zase ukázalo,
že dobře nastartovanej den prostě přináší v drtivý většině
hezký věci..
.
.
.
.
...mě tak napadlo, že kdyby všichni
zapálení diskutéři (věřim tomu, že ty maminy, co projevujou
radost nad mrtvejma dětma uprchlíků, se rozněžňujou nad svejma
ratolestma a možná jim starej dal kytku naposled na svatbě)
přestali ve velkym vstřebávat dávky strachu, který jim servírujou
oblíbený servery a televize, a zaměřili se spíš na momenty,
který nám roztahujou ústní koutky směrem k uším, bylo by kapku
líp, co?
Dobrý na tom je, že kvůli nim
nemusej stát frontu u pokladny ani studovat slevový letáky, můžou
si je nastavit nebo vyvolat sami.... a jsou ZADARMO!
Žádné komentáře:
Okomentovat