Osmý lajk: Když mě něco dostane, jako tohle album a filmy:

Že miluju muziku a filmy, krom jinýho, o tom jsem tu už psala.... No a v poslední době jsem viděla a slyšela věci, který mě dostaly do kolen. A o ty bych se ráda podělila. Bez jakýkoli ambice někomu vnucovat, že právě tohle je to dobrý – každej máme svůj vkus a každej vnímáme muziku i filmy kapku jinak, takže žádný mudrování a rozbory, jen nadšený tipy:

V muzice je to především nový dvojalbum Periphery - Juggernaut. Poslouchám ho už asi podesátý...a jsem nadšená. Miluju, když je i tvrdá muzika v něčem nejednoznačná, když mě zaskočí, překvapí, zasekne a táhne....něco jako když jsem někdy zkraje puberty slyšela King Crimson, na jejichž – pro mě dnes téměř neposlouchatelném albu – Lizard byl song Prince Rupert Awakes. V poslední části zazní slova „And reels of dream unrolled..“ a začíná neskutečná pasáž, při který jsem si lehala na koberec a se zavřenýma očima se nechala unášet. Pokaždý jsem viděla něco jinýho. S tímhle albem je to totéž, ačkoli to zdaleka není nic jemnýho, snovýho. Naopak. Místy znějí jak motorová pila, která se zařezává do (mýho) masa, ale je to sakra živý, dýchá to, burácí, jiskří, zvoní, duní, tlačí, řve, naléhá, vibruje......a nutí mě to zavřít oči, lehnout si...a poslouchat a nechat se unášet.... To je pro mě muzika....a v jejich případě asi Alpha a Omega příčiny, proč muziku tak miluju. Už dlouho mě nic tak nedostalo tak, jako tohle a respect, Periphery (doufám, že se mi někdy poštěstí si je užít naživo) – pro mě je tohle masterpiece! Tady ochutnávka, ale album je mnohem pestřejší....

Vedle toho – pro mě – blednou Marilyn Manson se svým Pale Emperorem i novej F.E.A.R. Papa Roach....

No a pak tu mám takovou privátní „svatou trojici“ filmů, u kterých jsem si teda pomlaskávala rozkoší:

První je Interstellar s mým milovaným Matthewem, kterýho filmy poctivě sleduju od dob povedenýho dramatu Čas zabíjet. Prokousala jsem se i pitomejma romantickejma komediema typu Svatby podle Mary nebo Bejvalek se nezbavíš, protože jsem věděla, že to má ještě před sebou, že ukáže, co v něm je. Naposledy to bylo ve vynikajícím Dallas Buyers Club, Interstellar je jen potvrzením toho, že McConaughey je velkej pán, co se herectví týče! A Christopher Nolan? No jéžiš! Memento, Insomnia, Batman Begins, The Prestige, Inception, Dark Knight Rises..... jedno lepší než druhý a tak trochu příšernýho Man of Steel mu odpouštím. Jednak proto, že odpouštět je dobrý, jednak proto, že v řadě tak vynikajících kousků se jedna blbost nepočítá.... a jsem zvědavá na jeho dalšího Batmana!

Druhým filmovým skvostem je Birdman. Alejandro González Iñárritu mě dostal před mnoha lety filmem Amores perros – Láska je kurva. Bylo jasný, že je tu režisér, od kterýho lze čekat další zajímavý věci. A taky že jo: 21 gramů se skvostným Seanem Pennem ( a mým oblíbencem Benicio Del Toro), pro mě kapku slabší povídkovej Babel, pak skvostnej Biutiful, to vše korunováno a potvrzeno Birdmanem, ve kterém je neskutečně dokonalej Michael Keaton (a Edward Norton taky)... Fakt jsem skoro půlku filmu přemýšlela, jak to sakra udělali, že působí, jako by byl natočenej v jednom třaslavym záběru, než mi došlo, že to není možný (a pak si o tom přečetla). Pro mě zážitek krásnej a smekám klobouček!

A do třetice další krása veliká, a to John Wick... a Keanu Reeves v hlavní roli. Chm, bez něj by mě to možná tak nebavilo, nevím. Ale beru to jako návrat hrdiny tam, kam patří, tedy do filmů s noir laděním a akčňáků jako prase. Užila jsem si všechny ty špinavý rvačky, zabíječky, poplakala nad mrtvým pejskem, kvůli kterýmu se to celý stalo.....a v závěru se mi chtělo normálně tleskat. Ale nechtěla jsem budit pokojně chrápající fenu Sashu, omezila jsem se tedy jen na naprosto nepůvodní a klišoidní „No ty voleee!“ :-)

Víte co, já nemám vyhraněnej vkus ani na muziku, natož na filmy, a jsem ta poslední, který by o sobě tvrdila, že je znalkyní, neřkuli kritičkou! Jsem ráda, že muzika i film žijou, beru, že vznikaj spousty sraček v obou odvětvích, o to víc plesám, když si najdu to, co mě osloví, zarezonuje...a způsobí ten nádhernej pocit překvapení, poryv emocí, taky i šok, zneklidnění...a samozřejmě mě nakopnou k přemýšlení....

Všem výše uvedeným se to podařilo.

.

.

.

.

Čímž nechci naznačovat, že bych se považovala za náročnýho posluchače nebo diváka. Myslim, že jsem to napsala v tom smazanym příspěvku: mám ráda, když jsou věci trochu špinavý – je fuk, jestli ve formě, obsahu nebo v obojím.

.

.

.

.

ale když mám náladu, zhltnu s vděčností i hladký barvotisky a popový skotačení, vo to nic.

.

.

.

.

.

takže mě teď omluvte, jdu si znovu sjet povedenej klip bruntálskejch Donaha – jsem absolutně mimo jejich cílovku, ale uznávám, že maj jiskru, kluci ušatý! Příběh z křídel