sobota 26. října 2013

Jarčin čtvrtý lajk: Život

Hele já vim. Dooost profánní, jako. Louise Hay nejsem a nebudu, přesto, co se týče mýho života, musim to prostě napsat: MILUJU HO.

Nejsem si jistá, jestli jsem nad tím, jakej by měl bejt muj život, přemýšlela už v době, kdy jsem seděla v postýlce s ohrádkou a projížděla svou nejoblíbenější knížku Veverka Zrzečka a její přátelé. Ale jo....možná tam, u fotky veverky s ježkem, to začlo:

Chtěla jsem, aby můj život byl děsně dobrodružnej.

Ale hodně!! Čím víc jsem měla načteno a nakoukáno z filmů, tím víc jsem byla přesvědčená o tom, že já budu sakra ale románovou hrdinkou.

Taková ta holka, co zdánlivě vypadá jako The girl next door, ale ve skutečnosti je femme fatale, akorátže to poznaj jen ti, co na to maj.

Taková ta holka, co kvůli ní chlapi vylezou na Mount Everest během dvou hodin jenom proto, aby na vrchol zapíchli vlajku s její fotkou.

Taková ta holka, co je jeden den v Praze, aby o pár dnů vesele zatweetila z Pulau Maugoli a za týden cválala na malém zdatném koníčkovi kolem místa, který se jmenuje Vatnajökulsþjóðgarður, protože tam dělá obhlídky pro svuj nezávislej film, kterej je příběhem párátka, který cestuje po zeměkouli a glosuje vzájemný vztahy mezi hmyzem a medúzami.

Taková ta holka, co píše romány, nad kterejma lidi mudrujou, jestli sou tam hluboký myšlenky anebo si z nich někdo dělá prdel (a vydělává si na tom ukrutný prachy, protože filmový společnosti se můžou strhat o práva na zfilmování a starej Johnny Depp si rve vlasy při pomyšlení, že by mu hlavní roli mohl vyfouknout někdo jako Taylor Lautner).

Taková ta holka, co je nechutně, ale fakt nechutně a hnusácky bohatá, ale jí to vcelku šumák, protože úplně nejvíc největší bohatství je pro ni její vlastní svoboda.

Taková ta holka, co jednou rukou mísí těsto na domácí chleba a druhou natáčí malou kamerkou echt zajímavej detail na křídle vážky, která si právě sedla na kámen v její ohromný zahradě. A na uchu má telefon, po kterym cvrliká se svym nejbližšim chlápkem, kterej jí právě sděluje, že nějakej magor vydražil jeho expresivní plátno za půl mega dolarů a že konečně koupí kus Brazílie, aby mohl zachovat aspoň kus toho krásnýho stromovýho porostu jo a zlato, taky sem dodělal tu rockovou operu, tak prosimtě dopiš libreto a přileť za mnou na pár dnů tam dolu na naše místo, pošlu ti souřadnice, páč je každýmu kudla do toho, kde sem a zapaříme a proberem to pak....

Taková ta holka, co neni ničí holka, protože je svoje a dělá si svý jarkový věci bez ohledu na to, co si o tom myslej ostatní.

A je šťastná, protože je jí jasný, že přesně to, co se děje teď, je vážně skvělý a přinese to něco do doby potom, ale co, neni důležitý, protože důležitý je to, co je teď.

No hele.

Až na pár věcí to prostě mám.

A protože nejsem eště ani v půlce svýho života (a já tu hodlám bejt ale kurva dlouho!!!), vlastně mám před sebou mnohem víc, než za sebou.

A to mi přijde hooodně dobrý.

Mám svůj život fakt hodně moc ráda. Je přesně takovej, jakej jsem ho chtěla. Nenudim se a i když občas mrmlám, bručim, brečim, nebo mě někdo nasere, flusne na mě nějakej hnusnej chrchel pomluvy, kopne do mě nebo tak něco, za chvíli se oklepu, nadechnu, vstanu.....................a zas jdu dál, zvědavá, co pěknýho mě ještě čeká.

A je mi jasný, že to bude dobrodružný a šťavnatý, že v tom bude hrát roli muzika, natáčení, vymýšlení, hihňání, přemýšlení, dohadování, adrenalin při tvoření, a taky další pyžamkový gaučingy a mraky potu a sexu a jiskření a pivo, tanečky, knížky, běhání a cvičení, civění do ohně, mlčení a radost nahlas i potichu....

No tvl, takovejch věcí a já tu jako sedim a píšu????!!!!
.
.
.
.
.
.
.
Teda nevim, jak vy, ale já jsem fakt spokojená s tim, jakej život mám.
.
.
.
.
.
.
.
.
Tak vám přeju, ať vy taky.
.
.
.
.
.
.
Moje momentální rozpoložení (pravda, cejtim to kapku víc divočeji, ale co už) je asi takovýdle (a taky sem kapku mladší, žena....a hezčí, to jako aby nebylo mejlky).









2 komentáře:

  1. No, hnedle zkraje jsem musel zacelil své stále častější trhliny ve vzdělání (připadám si, co se vzdělání týče, víc a víc jak ta D47, které chybí drťové podloží a bude se muset radši zbourat), neznaje "profánní", pak už jsem ale vše chápal.
    Budiž ti přáno, to je velká paráda. To se, například, o čistě náhodně zvoleném životě pro porovnání, tzn. mém, říci nedá. Ne snad, že bych bolestínsky skučel a mrmlal, kterak mě osud a Bůh a prozřetelnost a všehomír a kdo ví jaká vnější, nehodná příčina, nemají rádi/rády, ale takový, jak jsem si ho ve školní škamně představoval, můj život rozhodně není. (Samozřejmě, že vím, kdo za to může - já. Kdo jiný, že...) Prostě, nejde mi zabrat a uplatnit takové to profláklé americké "budeš-li chtít, dokážeš to". Že bych dost nechtěl? Nevím.
    Mám tři děti, to jsem nikdy neplánoval a ani to není nic, za co by se dával metál nebo vyžadovalo speciální kvality, ale ono klišé o "jsou světelem v lese mého bytí" už zažívám.
    Chtěl jsem být novinář. Na žurnalistiku mě nevzali a pak už na další snahy nedošlo. Shodou náhod, co čert (a Egmont) nechtěl, knížečky jsem se nakonec dočkal, i do telky mě pozvali (fííha).... a zase se vrátil k všednímu životu, který není ani za mák dobrodružný, ani nijak jinak zaznamenání hodný. Tak buďto v tom vytrvám a budu jako milióny dalších pozemšťaňů nebo, třebas to rozštípnu. Jenže když tomu sám moc nevěřím, to je pak ouvej :o/
    Díky za bloček :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Axidente milej, děkuju za hezký slova...i za upřímnost. No víš co, vono asi záleží, z jakýho úhlu se na to jeden koukne. A vždycky si můžem vybrat...a klidně to může bejt něco jako "No hele, původně jsem chtěl něco jinýho, ale týýýjoo, mám skvělý tři děti, ačkoli jsem s tim vůbec nepočítal, a momentálně mám takový jako oddechový období, kerý si musim nutně vybrat, abych se moh´ nadechnout a pak vyšlápnout do kýženýho cíle..." - a to může bejt úplně klidně tvuj případ (ale nevnucuju ti to, jen mě to napadlo), anebo pokrčíš rameny a "no nic moc asi, z pohledu jinejch, ale já jsem vlastně šťastnej chlap a prostě to tak nějak dávám, jak to přichází...a dál se uvidí..." anebo "asi by to mohlo bejt eště vo fous lepší, ale protože se mi nechce věřit tomu, že ňák výrazně, nechávám to, jak to je a co už"......anebo něco úplně jinýho viď... Je to všecko tak relativní přece... A buď v klidu, mám dokončený základní vzdělání, takže se učim vlastně furt...a jen díky tomu, že mě naučila jarkorodička záhy číst, mám načteno..o vzdělání si fakt netroufám ve svym případě mluvit ani trošičku ;-) Good luck ve všem a díky ti!

    OdpovědětVymazat