Jarčin druhý lajk: Muzika

No jasně, je pondělí. A tenhle den umí hejtovat každý jelito, ale zkuste na pondělku najít něco pozitivního, he?

Já se snažila.....a nakonec se rozhodla to mazaně obejít, takže TADÁÁÁÁ, něco o muzice. Při pondělku!

Vzhledem k tomu, že moje babi Agnes byla jednu dobu subretou v kladenském divadle, což nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil, zpívala mi coby miminku laškovné melodie z operetek, nebo vážné árie, případně svůj (a můj) rejstřík doplňovala táhlými baladami typu "Pluli dva rytíři po voooooděěěěěě, až dóóóóópluli k jednééé hóóóóóóspoděěěě..." a šlágry svých oblíbených interpretů - Karel Hála, Milan Chladil, sestry Alanovy, Judita Čeřovská. Matka se přidávala se songy svých milovaných Beatles, případně s trochou toho Elvise. Bratr byl vyznavačem Sweet, Judas Priest, Black Sabbath, Uriah Heep, kteréžto podle aktuální náplně pořadu Ein Kessel Buntes doplňoval hity skupin Smokie anebo Goombay Dance Band. Strýc doplnil hudební spektrum mého dětství Johnnym Cashem či Willie Nelsonem a otec, pokud se zrovna nepokoušel oběsit na živém plotu před naším domem, mi prozpěvoval písně Rangers a Michala Tučného.

Takže se mi dostala poměrně širokého hudebního základu.

Ten jsem v pubertě doplnila undergroundem, čímž se rodinné diskotéky zahustily Plastiky a alternativou typu Stehlík, Amalgam, Extempore či Třírychlostní Pepíček nebo The Residents, Tuxedomoon, Art Zoyd a podobně.

A do toho všeho břinkala občas dechovka z rozhlasu po drátě, nebo matka při mytí nádobí vytáčela boky na Olympic a neznalost textů nahrazovala konstantou "Tjararáááááá," což jsem nesnášela a sama to občas dělám (a směju se u toho a baví mě to. Možná proto, že vedle sebe nemám pubertální dceru, která s hlubokým povzdechem olizuje bělmem zátylek pokaždé, když to udělám).

Muziku miluju dodnes a dá se říct, že poslouchám úplně všechno a nemám vyhraněný styl. Pravda, poslední cca dva roky spolupracuju s rockovým muzikantem, takže rock převládá, ale muziku volím - asi jako každý - podle momentálního rozpoložení.

A řekněte, co je víc, než:

Přijdete z rande s někým, kdo nemá v hlavě úplně vyprášeno...anebo prostě přijdete domů odkudkoliv, je vám dobře....lehnete na gauč, pustíte si song, kterej umocní vaše rozpoložení a dopomůže k protáhnutí času, v němž se cítíte skvěle..?

Případně, pokud to bylo fiasko, přijdete domů, se zarputilým výrazem vyhledáte buďto Highway to Hell anebo Love Hurts, přitakáte...a pak stejně jdete do něčeho skotačivého jako třeba Pet Sematary od nesmrtelných Ramones, protože kdo by si kurvil náladu blbým rande, když jsou na světě mraky chlapů, který by lezli po kolenou ve střepech, jenom aby dostali příležitost se aspoň chvíli hřát ve světle vaší přízně??!!

Jste v práci. Vyřídili jste asi stopadesátosum mailů, zúčastnili se několika porad, meetingů, brainstormingů, šéf vám zadal další práci, sedíte u otevřenýho powerpointu, chce se vám řvát.....a pak vám projede hlavou něco jako "Bad day, ale nemusel by bejt...nemusel...." a nenápadně si nasadíte sluchátka, pustíte do uší Archive a jakmile se song rozjede na slovech  "Fuck you anyway" a začne to pořádně basovat, podle možností tiše anebo nahlas zpíváte refrén s sebou a za chvíli cítíte, jak ta beznaděj odplouvá oknem pryč, ven, za obzor......

Všecko špatně. Nic nevyšlo. Nic nemá cenu, je to marný, marný, marný.........Máte dvě možnosti:
1. Počkáte na večer, zapálíte svíčku, mobil přepnete na "mute", pustíte si Dead Can Dance, vyfukujete cigaretový kouř do svíčky, kvílíte spolu s nimi...a nakonec vysíleně usnete, abyste ráno zjistili, že to není zas tak zlý...
2. Zhluboka se nadechnete, pustíte si něco od Gojiry, případně něco lehčího jako Whitesnake....a během chvíle jezdíte po kolenou po parketách, nevadí vám sem tam zadřená tříska v lýtku, protože divoce mácháte pravou rukou po strunách imaginární kytary, anebo pěstmi dáváte super přechod na bicích, přidáte divoký headbanging.......a po půlhodince zjistíte, že vám může celej svět leda tak trhnout nohou, protože, napumpováni energií z muziky, čelíte dál všem větším či menším debilitám světa a lidí vůkol.

Jasně, mohla bych pokračovat donekonečna, protože typů nálad a zdrojů blbé/skvělé  nálady je téměř nekonečný množství.

Anebo tolik, kolik lidí na týhle planetě žije. Každej to máme trochu jinak, žejo...a já jsem nastavená na muziku, která mě povznáší, pomáhá mi...a proto ji miluju a vždycky budu.

A vy?

A jestli máte blbý pondělí, pusťte si do uší něco, co vás vystřelí aspoň na chvíli od toho, co vás prudí - doporučuju starý dobrý Pretty Fly!